8.  Závěr

Augustin byl celkově vzdělaným mužem své doby. Jako obyvatel římského západu byl sice jistým způsobem vzdálen helénské filozofii, přesto byl však podrobně obeznámen s nejdůležitějšími směry antiky: novoplatónismem, skepticismem, stoicismem, Aristotelem. Otázkou, která zde však nemůže být zodpovězena, zůstává, jakou platnost vůbec by měly tyto směry dnes, kdyby se jimi Augustin v tak široké filozoficko-historické míře nezabýval. Důležitým zprostředkovatelem těchto myšlenek byl především pro mladého Augustina Cicero, který v Augustinovi vedle svého spisu Hortensius vyvolal trvalý zájem o filozofii. Filozofický směr, k němuž se Augustin přiklání a který vede jeho myšlení, je novoplatónismus. Od jeho hlavního představitele Plótína přejímá především přiklonění ke druhému světu, který se u Augustina vyznačuje křesťanským monotheismem, ale také další: Koncept stvoření světa z přemíry Boha, vysvětlení zla jako vzdálenost pozemského bytí od Boha, touhu duše po návratu k jejímu původu – to vše jsou motivy, jež Augustin našel naznačeny u Plótína. Zřetelné jsou však u Augustina také stoické momenty. Odmítání vášní a považování moudrosti za zdroj štěstí, to byly stoické postoje, které Augustin převzal a které bránil proti námitkám skeptiků. V neposlední řadě zanechal na Augustinovi stopy také Aristoteles. Z jeho spisu o kategoriích Augustin obratem převzal tezi, že svět sestává z věcí a tyto věci jsou nositeli svých vlastností. Tyto vlivy Augustin v různých obdobích a různým způsobem zpracovával. Zatímco vehementně odmítá skepsi, je ambivalentně proti stoikům, nadšeně schvaluje novoplatónismus a přijímá Aristotelovu nauku o kategoriích jako samozřejmost. Celkově vzato se ukazuje, že Augustinus Aurelius, který je považován za učitele středověku, byl zároveň žákem antiky.

>>